Níže si můžete přečíst vystoupení naší spolupředsedkyně Kláry Školníkové na tiskové konferenci k evropským volbám a Green Dealu:
Děkuji za předání slova a také bych ještě jednou chtěla vyjádřit radost z toho, že se nám povedlo, Sociální demokracii a Budoucnosti, domluvit na spojení sil a vytvoření týmu do evropských voleb, na který můžeme být pyšní.
Dnes bych chtěla mluvit o tom, co pro mě jako mladého člověka znamená budoucnost – v Evropské unii i v Česku. Za posledních deset let měření byl rozdíl průměrných únorových teplot v porovnání s minulým stoletím rekordních 22 stupňů. Moje generace žije v době, kdy jsou zprávy o lámání podobných rekordů na denním pořádku, stejně jako zprávy o intenzivních přírodních katastrofách a devastaci přírody v důsledku rychlé nezastavující se změny klimatu.
Je pro mě klíčové vysvětlit, že když přemýšlím o budoucnosti, moji, mojí rodiny, mojí generace, přemýšlím o ní v kontextu klimatické krize. Vím, že tato budoucnost závisí na tom, jak moc dokážeme klimatickou krizi zmírnit a jak moc se jí dokážeme přizpůsobit. Nejde o situaci, kterou můžeme ignorovat a doufat, že vše zůstane při starém, pokud nebudeme jednat, znamená to častější přírodní katastrofy, násilné konflikty a obecně nehostinné podmínky pro život na planetě.
Říkám tohle všechno proto, že za mě v české debatě o Evropské unii a Green Dealu chybí zdůraznění toho, že zelenou, klimatickou, ekologickou, jakkoli to chceme nazvat, politiku prostě potřebujeme. Příliš často se kritika Green Dealu omezí na detaily a v diskuzi potom chybí důvod, proč se to všechno vlastně děje – protože jsme v krizi. A musíme ji řešit hned teď.
To rozhodně neznamená, že na Green Dealu není co kritizovat. Ursula von der Leyen ho navrhla tak, aby evropské banky a evropský velkokapitál mohly dále získávat co největší zisky, akorát už to nebude z investic do fosilních paliv ale třeba ze zelených dluhopisů. Zajištění zisků pro nadnárodní hráče je pro její Green Deal priorita před ochranou pracujících, přestože právě ti budou vždycky v první linii všech reforem. A bohužel, často jsme mohli při vyjednáváním jednotlivých legislativ sledovat, že některá opatření, která měla pomoci pracujícím, se buď úplně škrtla nebo hlasováním prošla, ale neefektivně.
Vidíme to třeba v zemědělství. Společná zemědělská politika a podpora evropských zemědělců představuje třetinu rozpočtu EU. Kvůli bezzubě nastavené legislativě ale 80 % přímých plateb z rozpočtu pro zemědělství vybere 20 % příjemců. To znamená, že většinu dotací pohltí agrokorporace a seberou tak prostředky těm, kteří ty peníze skutečně potřebují. A to není špatně jen pro zemědělce, ale pro nás všechny, velké agropodniky totiž používají praktiky, které nám degradují půdu, kontaminují vodu a ničí přírodu. Příležitost změnit byla několikrát, naposledy v roce 2021. Hlasování neprošlo.
Podobně je to s energetikou. Podle CAN Europe je v Evropě podpora fosilních paliv dvojnásobná oproti podpoře obnovitelných zdrojů energie. Centrum pro dopravu a energetiku vyhodnotilo, že nezohledněním skutečné ceny fosilních paliv je Česká republika nepřímo dotovala částkou 230 miliard korun ročně, porovnejme s alokací pro program Nová zelená úsporám – Ta alokace je 39 miliard korun na období deseti let. To znamená, že dotujeme drahé zdroje energie na úkor podpory pro přechod na udržitelnější, dostupnější OZE.
Nemohlo to ale dopadnout o moc jinak. Že se ale pamatuje na velkokorporace a na lidi se zapomíná, je už zakódované v samotném nastavení Green Dealu. Evropská unie zdůrazňuje ve všech legislativách, že zelená politika nesmí mít dopad na ty nejzranitelnější. Nejhorší sociální dopady by měl zmírnit vznik nových zelených pracovních míst. Jenže nestačí, aby Komise jen řekla že si přeje, aby se něco stalo.
Nemůžeme čekat, že trh sám od sebe vytvoří nová, udržitelná a dobře zaplacená pracovní místa pro lidi, které bude třeba nově přeškolit a zaučit. V našem regionu práce v tuto chvíli není odpovídajícím způsobem ohodnocená právě proto, že nadnárodní firmy mají prospěch z levné pracovní síly, kterou u nás najdou. Klimatická krize, kterou musíme řešit, vznikla právě proto, že nadnárodní firmy maximálně vyždímali přírodní zdroje aby co nejvíce navýšily svoje zisky. Není přece možné si říct, dobrá, vždycky v minulosti to sice vyústilo v nerovnost, ale tentokrát vám korporacím skrz Green Deal dáme co nejlepší podmínky a dotace a věříme, že je využijete v dobro lidí, na jejichž levné a prekarizované práci stavíte svůj úspěch.
Musíme udělat daleko víc, pokud chceme, aby klimatická politika byla opravdu spravedlivá. Stát musí převzít zodpovědnost za pracující, kteří jsou zelenou politikou ovlivněni a pomoci jim teď hned. Zaměstnanci z Liberty nemají možnost pracovat právě teď. Evropský průmysl je potřeba přeměnit a modernizovat, ale je odpovědnost politiků zajistit budoucnost lidí a současná vláda v tomhle naprosto selhává,. Je potřeba zapojit lidi, kterých se tyto změny nejvíce týkají do rozhodování, skončit s dotacemi pro fosilní barony, kteří další peníze od státu nepotřebují a situaci zhoršují a vytvořit dostatečné investiční kapacity, které budou reflektovat situace v jednotlivých oborech a regionech.
Do Česka jde nyní bilion korun, který máme využít na zelenou transformaci – přípravu našeho průmyslu a hlavně našich lidí na modernizaci a změnu, kterou nezastavíme. Jak máme věřit naší vládě, že bude vědět, jak tyto peníze využít a opravdu lidem pomoct? Nevidíme žádný plán, naopak slyšíme jen dokola řeči o škrtech ve veřejných službách. Nebo bezcílné polemiky od kandidátu SPOLU do europarlamentu, kteří se nedokážou shodnout ani na těch nejzákladnějších věcech. Jak chtějí připravit naši zemi na budoucnost, když do ní nejsou ochotni investovat? A ani nemají plán, jak zajistit, že peníze, které reálně máme a dostaneme, půjdou opravdu tam, kam mají?
Za mě je už tato nejistota dostatečný důvod kandidovat do europarlamentu a co nejhlasitěji za Budoucnost i SOCDEM ukazovat co všechno za práci je potřeba udělat a hlavně, že je potřeba si zvolit politiky, u kterých se to, co říkají a co dělají, shoduje.