Níže si můžete přečíst článek našeho zastupitele a předsedu Investičního výboru města Slaný, Ladislava Pešky:
Není to o stranách, je to o lidech
Pár slov na úvod o mně …
Do komunální politiky jsem vstoupil ve Slaném v lednu 1990. A od té doby v ní setrvávám kontinuálně již 34 let. Občas jsem také „funkcionařil“ v krajském zastupitelstvu (celkem 12 let), ale to mne nechytlo až tak, jako ta naše komunální politika. V lednu 1990 jsme se stal ve Slaném členem rady města. Nemohu říci, že bych do ní byl zvolen, protože v tehdejších revolučních dnech nebyl na volby čas. Tehdy se vybíralo a jednalo jen u kulatých stolů. Proč tehdy padlo i moje jméno nevím. Do té doby jsem se nikde moc neangažoval a jako mladý straník jsem byl od starších soudruhů spíše občas peskován za příliš prozápadní názory. Kdo si dnes ještě dokáže vzpomenout, že udržovat pravidelnou korespondenci s americkými spisovateli či fanoušky sci-fi si minimálně vysloužilo pozornost StB, ale ve STRANĚ to nějaké plusové body nepřinášelo. No, tak jsem byl hozen do vody s tím, že se ukáže, zda umím plavat. Většina z těch, co nastoupili pod různými prapory na obdobná místa, se už dávno potopila pod hladinou a jejich politická kariéra se uzavřela, ale já pořád plavu. Takže následující řádky jsou snahou po určitém zobecnění mých zkušeností ve smyslu otázky „Jak být dobrým zastupitelem“. S trochou namyšlenosti si chci připustit, že když mne slánští občané celkem 7x nezávisle zvolili za člena zastupitelstva města, že asi špatně tu práci nedělám.
Je smutným faktem, že na to být dobrým zastupitelem, radním či starostou se nikde nemůžete připravit. Neexistuje žádná škola, kurs či školení, které byste mohli absolvovat a pak směle prohlásit: “Jsem připraven”.
A v podmínkách menšího města, jako je např. Slaný, není vůbec jednoduché takové lidi najít. Jasně, máme tady každé čtyři roky volby, ale to je v mnoha případech jen taková cesta pokusu a omylu. Za více než 30-leté působení ve slánském zastupitelstvu jsem se na mnoha příkladech přesvědčil, že odhadovat někoho jako dobrého či špatného zastupitele předem podle jeho občanského povolání či vzdělání, je zpravidla zbytečné. Znám a mohl bych jmenovat (ale neudělám to), řadu kolegů či kolegyň, kteří bez toho, aby se zaštiťovali nějakými honosnými tituly, odvedli či odvádějí v zastupitelstvu č v radě města dobrou práci. A také řadu těch ing., dr. a mgr., kteří kdyby v něm neseděli, nic by se nestalo. A samozřejmě to platí i obráceně.
Na zastupitele se “školíte” minimálně 4 roky. Teprve po absolvování prvního zastupitelského cyklu získáte alespoň základní povědomí o tom, co je třeba ve městě řešit, případně jak i za co. V každém městě či obci jsou pro cokoliv čeho chcete dosáhnout potřeba peníze. Zde platí jediné nevyvratitelné pravidlo: Peněz není nikdy dost. A když se někdo bez jakýchkoliv zkušeností posadí na radnici do nějaké vedoucí funkce, ať již v radě města či v nejužším vedení, je to zpravidla hodně vidět na jím odváděné práci. Někteří časem pochopí, že na výkon takové funkce nemají čas nebo schopnosti a v tichosti se vytratí – to je ta lepší cesta.
Někteří prostě „vyhoří“. Jejich ideály a snaha něco ve městě zlepšit narazí na zeď byrokracie, nepochopení či nezájmu. A tak si po čase položí otázku: „Stojí mi to za to?“ A řada z nich si řekne, že nestojí. Těch bývá škoda, ale jen těžko můžete jejich osobní přístup k této otázce změnit. I v našem hnutí Budoucnost mne mrzeli odchody několika nově zvolených zastupitelů jen krátce po té, co se své zastupitelské funkce ujali.
A tak trochu s úsměvem pozoruji smělá předvolební prohlášení některých lídrů kandidátek, kteří se honosí titulem “kandidát na starostu”, aniž by za nimi byla alespoň elementární zkušenost s prací ve veřejné sféře. Troufnu si prohlásit, že v této chvíli nemají představu ani o práci prostého zastupitele, natožpak pak starosty města.
Celá organizace veřejné správy je totiž strašně těžkopádná. To co v soukromé firmě trvá třeba měsíc, ve veřejné správě se připravuje a řeší násobně delší dobu, někdy i třeba rok či dva.
Zastupitelstvo volí starostu i místostarostu. Ale to neznamená, že by mezi nimi byl nějaký vztah typu nadřízený / podřízený. Jejich postavení je de facto stejné a je jen na jejich dohodě, jak budou město řídit. Starosta tedy nemůže nařídit místostarostovi co bude dělat, kdy to bude dělat ani jak to bude dělat. A jen málokdo dokáže jejich práci opravdu kontrolovat. Sice máme kontrolní i další výbory, ale jejich kompetence a pravomoci jsou také vágní, že očekávat, že něco zásadního opravdu zkontrolují, je iluzí.
Myslím, že opravdu schopných lidí do veřejných funkcí není obecně dostatek. Ani Slaný není vyjímkou. Dá se vcelku odpovědně prohlásit, že téměř každá volební strana má v čele své kandidátky relativně schopného lídra, k němu pak 1-2 další pracovité kandidáty. Na dalších místech se však již objevují ve velké většině lidé, pro něž práce v zastupitelstvu není středobodem jejich životních cílů. V lepším případě pak takovouto směs kandidátů (zkušených i nováčků, schopnějších a někdy i pracovitějších) zvolí slánský (nebo jiný) lid do zastupitelstva města. Možná to není těch 27 nejlepších, ale přeci jenom je to nějaký výběr, který prošel sítem všelidového hlasování. Ale co se stane pak? Část z nich, zpravidla menší polovinu, posadíme hned po jejich zvolení do opozičních lavic. A tím jejich přirozenou aktivitu na další 4 roky fakticky utlumíme. A na vedoucí místa ve městě či v radě vybíráme z té o něco větší “vítězné” poloviny. A pak mnohdy zjišťujeme, že vlastně moc není na výběr. A to je myslím jedna z chyb našeho komunálního politického systému. Kdyby bylo po mém, zavedl bych striktně jednomandátové kandidátky – ať každý kandiduje za sebe a neschovává se za tu či onu více či méně populární stranu. Já vím, že to náš volební systém umožňuje, ale když zjistíte, za jakých podmínek může kandidovat jeden samostatný kandidát oproti stranické kandidátce, snadno zjistíte, proč se tak děje jen výjmečně.
Ale je to škoda. Podle mého totiž: “Nezáleží na stranách, záleží na lidech!”
Ladislav Peška
Zastupitel města Slaného