Dokážeme jako společnost dostatečně ocenit péči? O tom, jaké výzvy přinesla pandemie COVID – 19 pracujícím v pečovatelských profesích – ale také těm, kdo pečují o své blízké – mluvily 28. března členky a členové hnutí Budoucnost a jejich hostky – Dana Búriková (ošetřovatelka a místopředsedkyně ALICE, odborové organizace zaměstnankyň a zaměstnanců v sociálních službách), Martina Hvozdenská (zdravotní sestra ze zlínské nemocnice) a Kateřina Nyklová (sociální pracovnice, zaměřující se na sociální bydlení). Moderuje Petra Jelínková, spolupředsedkyně Budoucnosti.

Záznam z diskuze na FB: https://www.facebook.com/BudoucnostCZ/videos/701489754621029

Záznam z diskuze na YT:

Minimální počet zaměstnanců na počet klientů a péče v kolektivních smlouvách

Od začátku pandemie kovid-19 v Česku uběhly už více než dva roky. Za tu dobu se náš každodenní život v mnohém změnil. Pro obory, zabývající se péčí, znamenal zatěžkávací zkoušku, která ukázala jejich limity. První měsíce pandemie představovaly pro jejich zaměstnankyně a zaměstnance velkou psychickou zátěž. Dana Búriková říká, že své klienty dlouhá léta znaly a o to těžší pro ně bylo se situací vyrovnat: „Když na vás čeká 80 klientů, není čas prožít smutek. Emoce se hromadí.“ Podle dalších diskutujících jsou však individuální psychologická péče či preventivní školení proti vyhoření finančně nákladná a kapacitně nedostupná. Václav Drozd, člen hnutí Budoucnost a kandidát na pražský magistrát v letošních podzimních volbách, navrhuje problém řešit sjednáním uvedených služeb v kolektivních smlouvách mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem.

Podle Dany Búrikové by také pomohlo stanovení minimálního počtu zaměstnanců na počet klientů, což u nás v sociálních službách stále neexistuje. Podle Martiny Hvozdenské ale personální vyhlášky situaci úplně neřeší. Důležitý je dle ní také hlas zaměstnankyň: „Mladší generace zdravotnic si umí říct, co potřebuje, například pauzu na oběd. Starší generaci se to nemusí líbit, protože je zvyklá obětovat se práci. Ale je dobře, že mladší generace je jiná.“

Pro matku pěti dětí na rodičovské, neformální pečovatelku a členku hnutí Budoucnost Martinu Vrabcovou ale nic z toho neplatí: „Spočítala jsem si, že za svou profesi učitelky, pradleny a kuchařky dostávám z rodičovského příspěvku 16,50 Kč na hodinu.“ S ironií pokračuje: „Kolektivní smlouvu můžu dát podepsat dětem, aby se o sebe postaraly samy… anebo by se mělo uzákonit, že matky více než dvou dětí budou jednou měsíčně fasovat litr vína.“

Minimální důstojná mzda a vliv uprchlické krize

Sociální pracovnice Eva Dolejšová Vachalová vnímá jako možné řešení – které by bralo do úvahy placenou práci i neplacenou péči – minimální důstojnou mzdu, jež pracujícím zabezpečí slušný životní standard. „Ale nejde jen o problém mezd, financování se týká také toho, co jde z rozpočtu ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny do služeb“, říká. Kateřina Nyklová, další kandidátka Budoucnosti do podzimních voleb na pražský magistrát dodává, že zásadním problémem projektové financování sociálních služeb. „Odpovědní nechtějí dát tyto služby do financovaného základu. Ten se navíc bude po příštích volbách seškrtávat,“ varuje Nyklová.

Diskuze se dotkla také výzev, které před českou společnost klade příchod desetitisíců uprchlic a uprchlíků, v důsledku ruské agrese proti Ukrajině. Kromě obav o to, že ukrajinské ženy skončí na sekundárním trhu práce a budou vykořisťovány, sociální pracovnice Iveta Karásková připomněla, že rozhodující je důstojné přijetí příchozích.

Petra Jelínková na konci zdůrazňuje, že dnes, když mnoho obyvatel Česka sužuje vysoká inflace a její důsledky, není možné vybírat si, komu se bude péče poskytovat. „Nemůže to být buď – anebo, Ukrajinky anebo senioři. Všichni potřebujeme péči. A to péči dobře ohodnocenou.“